Moje první a doufám poslední velká láska.
13:43
Uběhlo pár týdnů a já se přihlásila na svůj profil na facebooku a jelikož jsem ho měla v přátelých tak jsem mu splným odhodláním napsala,psali jsme si asi tak deset minut. Opět jsme se potkali ve škole a já si vzpoměla že si ho pamatuji ještě z prvního stupně a karnevalu kdy jsme do sebe omylem narazily.Po nějaké době jsem to řekla svému kámošovi,řekla jsem mu jak se jmenuje a on odpověděl: ,, Toho znám,sním se bavím'', v tu chvíli jsem měla úsměv na rtech. Řekla jsem si: ,, To je supér,máme společnýho kámaráda ''.
Hodně dlouhou dobu jsme si nepsali až do jednoho víkendového dne. Napsal první a já bez rozmýšlení odepsala. Bylo mi jedno jestli píšu z velkým či malým písmem byla jsem prostě ráda že napsal. Dny utíkali a my jsi stále psali,propsali hodně času ale jak zní jeden citát ,, Všechno jednou skončí '' tak vážně skončilo.
Přestali jsme si psát jenom kvůli tomu že mi můj ,,kamarád'' řekl že si ze mě dělá srandu a když jsem se ho zeptala odkaď to ví tak odpověděl ,, Řikal mi to venku'' . Já tomu bohužel věřila a hned jak se objevil na chatu okamžitě mu to napsala,bránil se a já věřila že to tak není. Až po pár dnech se ukázalo že to byla pravda.
Hned jak jsem přišla do školy jsem se kamarádovy omluvila,protože jsem fakt na něj řvala že to neni pravda. Přestali jsme si psát. Ve škole jsme se stále potkávali a já se na něj už nekoukla,když pozdravil tak jsem odpověděla a šla dál. Všechno rychle uteklo a byli prázdniny. Šla jsem s tátou na koupaliště a tam jsem uviděla jednoho kámoše a vedle něho jeho. Ignorovala jsem je ale nějak to nešlo. Ten s kterým jsem si psala a byla do něho zamilovaná mě špehoval i s jeho kámošem z tobogánů. V srpnu hned den po mých narozeninách jsme odjeli na dovolenou. Jako každý rok jsme odjeli k Mácháči.
Díky dědovy a jeho ,, Milence '' jsme spokojeně přijeli na místo plné relaxace a zábavy. Vybalili jsme věci a jako každý rok jsme šli prozkoumat jeden z nedalekých břehů Mácháče abychom zjistili jakou má teplotu a jestli se tam neobjevili sinice. Naštěstí vše bylo v pořádku. Stoupla jsem si na kraj břehu a nadýchla jsem se. Do nosu mi přilítla vůně svobody a vzpomínek na mé dětstvý. ( Na Mácháč jezdím už od svých tří let) V tu chvíli jsem si vzpoměla na Lukáše. Docela se mi po něm začlo stýskat. Týden uběhl a my jsme se bohužel museli vrátit domů.
Domů jsem se vrátila s pocitem těch nejlepších prázdnin. Hned ten den večer jsem zasedla na počítač stáhnout a upravit fotky z dovolené. Po nějaké době jsem se rozhodla že zajdu na facebook,chvíli jsem tam seděla a najednou mi napsal Lukáš. Byla jsem hrozně šťastná. Opět jsme si začli psát ale tentokrát to bylo opravdu vážné. Začli jsme spolu chodit. Já konečně začla žít život který jsem vždycky žít chtěla. Od té doby jsme spolu přes čtyři měsíce a jsme stále šťastní.
0 komentářů